středa 28. dubna 2010

Slovo svt. Nikolaje Velimiroviće na svátek Obětování Páně – Setkání Ježíše Krista se spravedlivým Simeonem, z knihy Охридски Пролог (Ochridský Prolog)

Ve čtyřicátý den po narození Ježíše Krista přinesla Přesvatá Panna svého Božského Syna do jeruzalémského chrámu, aby jej tam podle židovského zákona zasvětila Bohu a sebe očistila1. A přesto, že ani jeden z obou úkonů nebyl u Krista zapotřebí, Zákonodárce nechtěl, aby byl narušen jeho svatý Zákon, jejž dal skrze svého služebníka a proroka Mojžíše. V té době měl v jeruzalémském chrámu službu spravedlivý Zachariáš, otec svatého Jana Křtitele. Právě on přivedl Pannu Marii nikoli do prostor určených pro ženy, nýbrž na chrámové místo zasvěcené pannám. Právě v tomto okamžiku se v chrámu udály dvě podivuhodné události. Tou první bylo, když se v chrámu objevili spravedlivý starec Simeon a prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z pokolení Ašerova. Spravedlivý starec tehdy při pohledu na malého Krista k němu přistoupil, vzal na své ruce Mesiáše a řekl: «Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, v pokoji, neboť viděly oči mé spasení Tvé» (Lk 2, 29). A ve vztahu k mládenci Kristu ještě Simeon dodal: «Hle, On jest dán k pádu i k povstání mnohých v Izraeli» (Lk 2, 34). Rovněž Anna, která sloužila Bohu od svého dětství v chrámu postem a modlitbami, poznala v malém Ježíši jediného a pravého Mesiáše, oslavovala Boha a řekla obyvatelům Jeruzaléma o příchodu dlouho očekávaného Spasitele. Farizeové, kteří se také nacházeli v chrámu a vše na vlastní oči viděli a vše slyšeli, byli na Zachariáše rozzlobeni, neboť přivedl Pannu Marii na místo určené pro panny, a hned proto žalovali králi Herodesovi. Když se Herodes o všem dozvěděl, pomyslil si, že se určitě jedná o nového „Krále Izraele“, o němž se mu před tím zmínili mudrci z Východu, a hned vydal příkaz, aby vojáci malého Ježíše zabili. Mezitím však Boží rodina na pokyn anděla vyšla z města směrem do Egypta. Den Obětování Páně je slaven od počátku historie Církve Kristovy, nicméně, slavnostní ráz přijal svátek až za císaře Justiniána v roce 544.

 1 (Lev /3. Mojžíšova/ 12, 2 – 7; Ex /2. Mojžíšova/ 13, 2, 13; Numeri /4. Mojžíšova/ 3, 13; 8, 16 – 18)


Tropar svátku Obětování, hlas 1.
Raduj se Milostiplná Bohorodice Panno, neb z tebe zasvitlo Slunce spravedlnosti, Kristus Bůh náš, jenž osvěcuje ty, kdož jsou ve tmě. Raduj se i ty, starče spravedlivý, neboť jsi přijal na své lokte Osvoboditele duší našich, darujícího nám vzkříšení.


Nyní propouštíš služebníka svého, Pane, podle slova svého, v pokoji. Neboť viděly oči mé spasení tvé, kteréž jsi připravil před obličejem všech lidí, světlo ku zjevení pohanům, a slávu lidu tvého Izraelského. (Luk 29-30)
ZÁZRAK SV. ARCHANDĚLA MICHAELA V CHÓNÁCH
památka dle církevního kalendáře 6. /19. září

Ve Frýgii, nedaleko města Hierapolis, na místě zvaném Cherotopa, se nacházel chrám sv. archanděla Michaela. V blízkosti svatyně se nacházel uzdravující pramen. Chrám dal zbudovat jeden z obyvatelů města Laodiceje jako projev vděčnosti Bohu a sv. archandělu Michaelovi za uzdravení své dcery. Jednoho dne se archanděl Michael zjevil ve snu dosud nepokřtěnému otci němé dívky a oznámil mu, že dcera obdrží dar řeči, když se napije vody z pramene. Dívka se napila posvátné vody a začala skutečně mluvit. Když otec spatřil takový zázrak, přijal s celou svou rodinou sv. tajinu Křtu a neprodleně dal vystavět chrám ke cti svatého archanděla. S nadějí na uzdravení začali k prameni přicházet nejen křesťané, ale i pohané; mnozí z nich se tu zříkali pohanské víry a vstupovali na pravou cestu víry v Krista.
Při chrámu sv. archanděla Michaela působil jeden zbožný člověk, který se jmenoval Archipos. Ve všem byl nápomocný místnímu knězi a svědomitě vykonával více než šedesát let službu ponomara 1).
Svým svědectvím o Kristu a osobním zbožným životem přiváděl mnohé z pohanů ke křesťanské víře. Stalo se však, že někteří z pohanů, planoucí hněvem proti křesťanům, se domluvili, že zničí nejen chrám, ale připraví o život i jeho strážce Archipa. Aby uskutečnili svůj podlý záměr, svedli dvě říční ramena v jedno a nasměrovali jejich tok přímo proti chrámu sv. archanděla.
Jakmile sv. Archipos rozpoznal jejich zlé záměry, jal se vroucně modlit ke sv. archandělu Michaelovi, aby zabránil hrozícímu nebezpečí. Vtom se u chrámu zjevil sám vojevůdce nebeských mocností Michael s mečem v ruce a udeřil jím do skály, jež stála opodál. Ve skále vznikla průrva a valící se voda byla odvedena do propasti. Chrám byl zachráněn před jistou zkázou. Když pohané spatřili tento nadpozemský skutek, dali se strachem na útěk. Archipos pak shromáždil všechny věrné křesťany do chrámu, kde společně oslavovali Boha a velebili sv. archanděla Michaela za jeho podivuhodnou pomoc. Místo, na kterém došlo k ohromujícímu zázraku, dostalo název Chóny, což znamená „otvor“ nebo „průrva“.


Tropar hlas 4.
Nebeských zástupů vrchní vojevůdče, prosíme tebe stále my nehodní, abys nás ohradil svými modlitbami a křídly své duchovní slávy nás ochránil, neboť před tebou padáme a vroucně voláme: z běd vysvoboď nás, vrchní vojevůdče mocností nebeských.

Modlitba
Sám jsi oheň a horlivost, svatý archanděli Michaeli, proto tě prosíme: rozžehni naše zkroušená a pochmurná srdce ohnivým plamenem své horlivosti, abychom vždy s bdělým svědomím společně sloužili našemu Pánu, upřímně hledíce na tebe, bezhříšného a svatého bratra našeho, a nejvyššího vojevůdce nebeského a pozemského vojska Kristova.
Podivuhodný náš Pán Ježíš Kristus učinil jednu Církev z andělů a lidí, abychom my lidé, kteří cherubíny tajemně představujeme na zemi, připodobnili se svatým nebeským bratrům naším, v jejichž čele stojíš ty, zářný a podivuhodný archanděli Michaeli. Amen.

Svatý archanděle Michaele, zářný a hrozivý vévodo nebeského Krále! Před strašným soudem, dovol a dej učinit mi pokání z mých hříchů. Ze sítě lovců osvoboď duši moji a uveď ji, ke stvořivšímu ji Bohu, sedícího na cherubínech. Modli se a pros usilovně, ať přímluvou tvojí, pošle ji na místo pokojné. Hrozivý vévodo nebeských mocností, zastánce všech, u trůnu Vládce Krista, ochránce pevný všem lidem a zbrojnoši moudrý, vévodo silný nebeského Krále! Smiluj se nade mnou hříšným, který potřebuje tvého zastání, ochraňuj mě ode všech nepřátel viditelných a neviditelných, nejvíce posilni před strachem smrtelným a zmatením ďábelským, a učiň mne bez zahanbení stanout před Stvořitelem našim, v čase strašného a spravedlivého jeho soudu. Všesvatý, veliký archanděle Michaele, nepřezírej mne hříšného, modlícího se k tobě a prosícího tebe o pomoc a zastání v čase tomto a budoucím, a učiň mne tam důstojným spolu s tebou oslavovat, Otce i Syna i Svatého Ducha, na věky věkův. Amen!


_________________________________________________________________
1) Ponomar z řeckého παραμοναριος – «stráž» «vrátný», služebník pravoslavného chrámu, jehož povinností je zvonit na zvony, zpívat v chóru a přisluhovat při bohoslužbách

středa 14. dubna 2010

Slovo svt. Nikolaje Velimiroviće na svátek Zvěstování Přesvaté Bohorodice,
z knihy Охридски Пролог (Ochridský Prolog)



Když se Přesvaté Panně završil jedenáctý rok jejího přebývání a sloužení při Jeruzalémském chrámu, a čtrnáctý rok od jejího narození, a když poté vstoupila do patnáctého roku svého života, řekli jí chrámoví kněží, že podle zákona již nemůže více zůstávat při chrámu, ale je třeba, aby se zasnoubila a vstoupila do manželství. Jaké bylo však jejich překvapení, když Přesvatá Panna odpověděla, že ona se zasvětila Bohu, a že si přeje zůstat pannou až do smrti, a nevstoupit s nikým do manželského svazku. Tehdy z Boží prozřetelnosti a z Božího vnuknutí, prvokněz Zachariáš, otec svatého Předchůdce a Křtitele Jana, domluvil se ostatními kněžími a shromáždili dvanáct svobodných mužů z rodu Davidova, aby jednomu z nich, svěřili Pannu Marii, aby ochraňoval její panenskou nevinnost a který by se o ní i staral.
Panna Marie byla svěřena starému Josefovi z Nazareta, který jí byl i příbuzným. V domě Josefově, Přesvatá Panna, pokračovala žít stejně zbožně jako v Šalamounově chrámu, čas trávila čtením Svatého Písma, modlitbami, v nepřestajném pamatování na Boha, půstem a prací. Nikdy nevycházela z domu, nezajímala se a nezaobírala se žádnými světskými věcmi. Málo s kým vůbec mluvila, a když tak jen z vážných důvodů. Nejčastěji se družila v domu, s dvěma dcerami Josefovými.
Když se však naplnil čas prorokovaný prorokem Danielem, a když Bůh požehnal, aby se naplnil slib daný vyhnanému Adamu a prorokům, zjevil se veliký archanděl Gabriel v pokoji Přesvaté Panně, a to v okamžiku, kdy podle svatopisců, držela otevřeno proroctví proroka Izaiáše a rozmýšlela nad verši jeho velkého proroctví: Aj, panna počne, a porodí syna (Proroctví Izaiáše proroka 7, 14). I zjevil se jí Gabriel a řekl jí: Raduj se (Zdráva buď), milostiplná! Pán s tebou! I stalo se vše potom tak, jak je psáno v Evangeliu božského Lukáše (Lukáš 1, 26 - 38).
S touto archandělskou blahou zvěstí, a sestoupením Ducha Svatého na Přečistou Pannu, započalo spasení lidí a obnovení stvoření. Historii Nového Zákona, otevřel archanděl Gabriel slovy: Raduj se! (Bohorodice Panno, raduj se; milostiplná Maria, Pán s tebou; požehnaná jsi mezi ženami a požehnaný plod života tvého, neboť jsi porodila Spasitele duší našich) Aby těmito slovy naznačil, že Nový Zákon znamená radost pro lidi a pro všechno stvoření, odtud se i na Zvěstování vzhlíží jako na veliký a radostný svátek.

Tropar hlas 4.
Dnes začíná naše spasení, a zjevuje se odvěčné tajemství.
Syn Boží stává se Synem Panny, a Gabriel zvěstuje milost.
Proto i my k Bohorodici volejme: Zdráva buď, milostiplná, Pán s tebou!